Před každým podáním krve, před každou provedenou transfúzí, je povinností provést tzv. křížový pokus, kdy se laboratorně ověří shoda (kompatibilita) transfúzního přípravku (krve dárce) s krví příjemce (pacienta). Jedná o kvalifikovaný rutinní laboratorní výkon, jehož účelem je vyloučit nebo významně omezit možnost záměny nebo nežádoucí potransfúzní reakce.
Současné moderní automatizované a počítačové technologie ale umožňují i tento dosud výlučný laboratorní proces provádět automatizovaně, bez nutnosti vlastního laboratorního ověřování. Výhodou je vyloučení lidské chyby a významná úspora reagencií a také času.
Do nedávné doby byly tyto vysoce sofistikované technologie doménou pouze několika vybraných laboratoří v USA, zde ale došlo v posledních letech k jejich poměrně mohutnému rozšíření, zavádí je i řada pracovišť evropských, velmi užívanou metodou je v Japonsku a Jižní Koreji.
Nákupem plně automatických imunohematologických analyzátorů v roce 2003 Galileo Immucor, se otevřela i laboratoři krevního skladu OHBKT ÚVN cesta k zavedení této progresivní metodiky. Vývoj a validace této metodiky tak, aby odpovídala plně požadavkům pro použití na OHBKT ÚVN probíhal v letech 2004-2005 a 1.8.2005 byla uvedena do rutinního provozu. Jedná se o první aplikaci tohoto druhu nejen v ČR, ale i ve střední a východní Evropě.
Elektronický křížový pokus (zkouška kompatibility, dále jen EKP), je metoda
zjišťování kompatibility (slučitelnosti) transfúzního přípravku s krví příjemce
prostřednictvím korektně zjištěných dat o dárci a příjemci po jejich bezpečném
zadáním do informačního systému. Ten pak na základě předem daných a neměnných
kritérií automatizovaným způsobem určí, zda je možné daný erytrocytární transfúzní
přípravek potřebnému příjemci podat, či zda je nutno provést sérologickou zkoušku
kompatibility. EKP v případě OHBKT ÚVN je softwarovou nadstavbou standardní
laboratoře předtransfúzních vyšetření informačního systému AMIS*TRA. Zajišťuje
elektronickou kontrolu splnění podmínek pro podání krví bez předchozího provedení
klasického laboratorního testu kompatibility.
Podmínkou zavedení metody do rutinního provozu byla její validace, která proběhla
na testovacích datech, obsahujících všechny možné alternativy, připadající v
úvahu v reálném provozu, které je nutno validovat. Důraz byl kladen zejména
na ověření bezpečnosti metody a korektnosti vydávaných výsledků. Jednalo se
o 1/ověření obecných předpokladů (tj. ověření přenosu dat), 2/ provedením speciálně
designovaných programových testů, simulujících konfliktní situace, 3/ ověření
shody EKP se sérologickým křížovým pokusem.
Metoda EKP významně urychluje a zlevňuje proces křížení a vydávání krví v případech předem známých a ověřených a z imunohematologického hlediska nekonfliktních pacientů. V provozu ÚVN, ve kterém jsme EKP rutinně zavedli od 1.8.2005, představuje t.č. cca 85% všech testů kompatibility. Provedení standardního serologického KP při tom nijak nekomplikuje ani nezdržuje. Metodika spolu s předcházejícím zavedení automatizované systému Galileo Immucor navíc umožnila snížení počtu pracovníků na úsecích transfúzních laboratoří OHBKT ÚVN o 2 laborantky, tj. o 22%.